Karanténní taxi
Mám za sebou poslední kontroly, jsem už ve vestibulu. Fakt jsem si celkem oddechnul.
Jdu sehnat odvoz na ubytko. Korejec u stánku mi sdělil že autobusy už nejezdí a budu si tedy muset vzít taxi. Rovnou se tedy ptám na cenu. Na různých fórech varovali před jednou konkrétní zbytečně luxusní taxi službou, která by mě stála majlant tak chci být v obraze.
Drahý to je i tak, 70 000 wonů (cca 1200kč), nedá se svítit, levněji to neseženu.
Posílá mě ven, přejít přes ulici a pak doprava.
Tam mě ovšem odchytává několik korejců, kteří mě vehementně tahají do leva. Anglicky samozřejmě neumí vůbec nic.
Naštěstí už jsem trochu ostřílenější cestovatel, tuším tedy odchytávače právě té dražší taxislužby, kterou si rozhodně vzít nechci. Po chvíli dohadování mě tedy pouští a vracím se na druhou stranu.
Tam jsou teda stejně divní jako byl ten přechozí, anglicky neumějí vůbec nic, ale nakonec jsem se s nimi za pomoci překladače dokázal dohodnout. Jsou mě schopni odvést tam kam chci a bude to stát těch 70 000 wonů. Ne víc.
Po půlhodině přijíždí taxi. Nejedu sám, jede se mnou ještě Diego a Melisa. Jsou stejně staří jako já, ale jsou už manželé. Přiletěli z Peru. Po nastoupení, se s tím řidič nepáře, sedá do auta a jedem. Neví ještě kam ale jede. Anglicky neumí. Od řidiče jsme odděleni plexisklem, ale mezi sedadly je malá díra, postačující na protažení ruky. Následuje tedy 20 minut dohadování kam tedy vlastně chceme. Mezitím jsme si asi 12x podali vzájemně telefony.
#Quarantine
…Buď s překladačem nebo s adresou. Během toho samozřejmě celou dobu řídí. Dálnice je naštěstí 4 proudá a provoz nízký, takže celkem dává mít při řízení v každé ruce jeden telefon. Jojo #StaySafe. Nakonec chce raději číslo na hostitele RBNB. Následují dva omyly, kdy číslo při řízení opsal špatně. Není žena, nemám mu tedy za zlé, že neumí tak dobře multitáskovat. Těsně po třetím přepisu se mi vybíjí telefon.
Začíná přepisovat číslo po třetí. Na spodní části obrazovky telefonu vyskakuje hláška „Zbývá 30 sekund, baterie je vybitá“.
Taxikáři to trvá. Tentokrát už to píše pomalu a furt si to překontrololovává.
Teď se hraje o sekundy… Jde o všechno…ubytování.
Jděte a pusťe si k tomu čtení Hanse Zimmera ať to cítíte!
Dopsal poslední číslice…telefon odchází. Vrací mi ho, ukazuje přepsané číslo na svém telefonu a chce abych mu potvrdil, že to je správně. Snažím se mu vysvětlit že mám vybitý telefon, marně.
„Tak dobře no! Je to správně!“ povídám i když nevím vůbec nic.
Diego už mezitím na překladači připravil text přeložený do Korejštiny, s tím že mám vybitý telefon.
Taxikář je vehementní, Diega neřeší a volá.
„Okay!“ povídá potom směrem dozádu! Trefil se! Je to dobrý!
Scéna jak z hollywooskýho filmu, kde to hlavním hrdinům vyjde pár sekund před katastrofou.
Máme z toho s Peruáncemi celkem srandu. A taky i z toho jak moc je to speciální „karanténní taxi“, po tomhle všem absurdní. I když sám nevím jestli je to spíš vtipný nebo smutný.
Ubytování
„Karanténí“ taxík mě vyhazuje před smluveným RBNB ubytováním. Platím Wise kartou a modlím se, že to bude fungovat, protože mám u sebe přesně 0 wonů (místní měna, pozn. red.). Ve směnárně n Praze žádný neměli. Funguje to! Ani nechtěl pin. Což je teda trochu znepokojivý, ale dobře…
Zde mám teď strávit 7dní v ultra mega hardcore karanténě. Snažím se dostat dovnitř. Chvíli obíhám dům. Po chvíli mě dohání postava…„Džiri?“ ptá se.„
„Jojo, jsem Džiri!“ Super, je to můj hostitel, viděl mě na kamerách. Anglicky umí sice minimálně ale stejně 100x líp než všici Korejci předtím dohromady. Teda to bych mu křivdil, ono i 100x nula je nula, že jo… no však víte jak to myslím.
Celkem mě ale zachraňuje. Vzhledem k tomu že jsem už bezmála 5 hodin bez vody, protože ve vestibulu letiště nic nebylo, pítko bylo rozbitý a z kohoutku bych pít neměl, tak se modlím, aby měl na ubytku alespoň rychlovarnou konvici. Abych si tu vodu převařil. Nejenom že tu má konvici…dokonce byl tak hodný že mě přinesl 3 litry vody v PETkách. Super! Žízní neumřu!
Říká mi ještě že zítra mě čeká PCR-test. Mám si tam dojít pjéšo. Je to asi 2km, 30 minut chůze. Loučí se a vzápětí mi posílá mapu.
Ubytování
Celý půdorys bytu má zhruba 2,5m x 4m. Je v něm ale naprosto všechno! Sprchový kout se záchodem, postel, skříň, pracovní stůl, skříňka s šuplíky, kuchyňka s plotýnkou, digestoří, dřez, skříňka s nádobím, a teď bacha… dokonce i lednička a pračka. A aby toho nebylo málo, najdeme tu i televizi/monitor, rychlovarnou konvici a fén.
Musím říct, že hostitel je fakt frajer, že tohle všechno dokázal nacpat do 10m^2. Takhle by se dala řešit bytová krize v ČR! 😄
Pcr test
Druhý den tedy vyrážím pjéšo ze svého deklarovaného ultra mega hardcore karanténního ubytovaní skrz Seoul do 2.1 km vzdáleného health centra. Je celkem kosa. Míjím hromadu Korejců, téměř všichni mají roušky. Nechápu proč to nosí venku. Ale nechci prudit, když mám být navíc v karanténě, tak si roušku taky nechávám.
Přicházím k místu určení. Před budovou jsou stánky a několik týpků v atombordelu s tabletama v ruce. Bavím se s nimi a posílají mě za roh na konec fronty… která končí vlastně až za dvěma rohy. Dokonce jde přes nějaký místní parčík. Fronta je kupodivu plná Korejců, cizinec tam není téměř žádný. Na konci fronty mě odchytává officer s tabletem a zapisuje moje údaje. Anglicky umí velmi dobře, což je poměrně překvapující vzhledem k tomu, že už je spíš starší… Možná angličtinář 😀
Mrzne až praští. Snažím se ve frontě alespoň trochu hýbat. Na jejímž konci přistupuji k buňce kde přes plexisklo ukazuji pas. Po drobnějších komplikacích a pár přehození, mě zapisují, dávají mi baňku se svým jménem, 15cm dlouhou tyčinku a posílají na odběr.
Vidím akorát odběr u pána přede mnou. Oficírka bere 15 cm tyčinku a téměř celou mu ji vráží do nosu :O …
Raději šťourat do hnízda vose,
naskrz a málem z ucha ven.
Tu tyčinku v nose,
jsem cítil ještě druhý den.
Cestou zpět se od Terky dozvídám, že jsem si v té špehovací aplikaci měl zažádat o povolení k výletu na ten PCR-test. Dodatečně vyplňuji, Korejci mi to však zamítají. Snad z toho nebude průser.
Při cestě zpět míjím obchůdek. Vypínám mobilní data, abych odstranil korekci GPS pomocí sítě, tedy jí lehounce znepřesnil. Zaplouvám do obchůdku, beru balík vod, rychle platím a utíkám postranními uličkami co nejblíže karanténními ubytování aby mě nečapli veřejné kamery…Samozřejmě že přímo před ubytováním je sloup s tím největším camera-pointem v celým okolí. V tu chvíli se mi rozvrčí mobil s nápisem „nouzová výstraha“. No hajzlu…. Zaplouvám do ubytování, přemýšlím jak je to sakra možný a jestli fakt nemám průser.
Nakonec zjišťuji že tahle hláška se objevuje v telefonu každý den v 11:30 a po přeložení zjišťuji, že jen označuje počet nových případů covidu. To jsou blbý náhody co? 😀 Resp. po tom co jsem si zrcadlovkou vyfotil nápis v telefonu, a pak zpětně použil appku v mobilu na překlad z obrázků 😀 protože mobil v tu chvíli reagoval jen na tlačítko „ok“.
