Výlet do Seoulu
V Daegu už Sakury většinově opadali, je tedy třeba se přesunout na sever.
Je čtvrtek 10 večer, právě se vracím ze zábavního parku E-world, kde jsme byli společně ze školou. Zítra brzy ráno chci vyrazit, takže je potřeba zabalit, koupit, jízdenky, najít ubytko.
Když už si myslím že to mám, objevuje se Paulius, který mi do plánování trochu hází vidle. Pojede se mnou, takže je potřeba některé věci přeplánovat.
Druhý den ráno potkáváme na nádraží ještě tři Francouzky ze školy, které také jedou na výlet. Po příjezdu do Seoulu jdeme na oběd, pak se oddělujeme a vyrážíme hledat svoje ubytování.
Mapy v appce ukazují, že se naše ubytování nachází, v domu hned vedle nějaké řeky, tak třeba budeme mít i výhled.
Přicházíme na místo určení, avšak nic jako „nóbl rezidence“ nenacházíme. Přibližuji tedy místo určení v booking mapách a zjišťujeme, že bod je zapíchnutý ne vedle, ale přímo uprostřed řeky. Že by podvodní ubytování?
Nene, naštěstí žádný podvod. Zjistili jsme, že booking mapy ukazují místo kde je definovaný střed čvrti, kde má ubytování být. Nedokázalo však spárovat adresu podrobněji, tak vyhodilo tohle. Přecházíme na kakao mapy a kopírujeme adresu v hangulu (klikiháky… pozn. red). To už vypadá rozumněji.
Po příchdu na místo jsme ovšem dvakrát oběhli blok budov, než jsme to našli. Nacházelo se totiž i s banerem ve dvou nejhornějších patrech budovy.
Namsan, Hanok village
S Paulusem vyrážíme objevit „Hanok village“ poblíž Namsanu. To je typická historická korejská vesnice. Takový skanzen. A Namsan to je kopec se známou Seoul N Tower.
Zde si dovolím udělat fotografickou odbočku…
Přicházíme k této scéně. Paulis vidí moje zaujetí, jiskry v očích, jak tasím foťák a mířím ho neprosto „nesmyslně“ proti sluníčku.
„Doesn´t it look like a shit?“ Zní jeho dotaz… „It is agains the sun!“.
Měl pravdu? Co myslíte vy?
Já jeho reakci chápu. Jedná se o takový obecně známý zakořeněný mýtus, že proti sluníčku se prostě nefotí. Přitom je to velká škoda.
Vysvětluji mu tedy že nikoliv. Nakopak to ze světelného hlediska vypadá vcelku dobře. Na fotografii jsou velice výrazné pálené tašky, umístěné na obvodových zdí. Pokud bych si představil že je asymptoticky proložím rovinou, tak přesně tato rovina bude osvícena a já se přímo koukám na tuto osvícenou část. Žádná siluleta nevzniká.
Hřbet tašky je osvícen zatímco její prohlubeň je v temnotě.
Blíží se západ slunce a díky tomu jsou tašky osvíceny přímým bočním světlem, které naplno odhaluje jejich strukturu, přidává kontrastu, plasticitě/prostorovosti.
Tato „rada“ však nezvnikla úplněn neoprávněně. V lidové slovesnosti se však ztratila informace o tom za jakých podmínek. A to když fotíte portréty.
V takovém případě je totiž celý obličej skryt, zatímco vlasy/ jiná okrajová část obličeje je osvícena. Můžu si to však dovolit? Obličej je přeci můj hlavní záměr. Nemohu ho nechat skryt na úkor výrazných prosvcených vlasů.
Obličej je unikátní.
Nedopočítám jeho tvar z okolních osvícených částí.
S taškou je to však jinak. Jsou všechny stejné. Část která zůstala ve stínu, není důležitá.
Je však asi dobré říci, že ani při focení portrétů tato rada vždy neplatí. Můžete vyfotit úžasný portrét i proti sluníčku. Pravděpodobně však potřebujete mít blesk/ odraznou desku/ vhodné okolí, které světlo odrazí za vás.
Obcházíme kopec a šplháme nahoru. Mezitím již na nás padá tma.
Vzal jsem si s sebou svůj samo domo lehký stativ, zkouším tedy pár nočních fotek.
Po příchodu na vrchol přemýšlíme, zda půjdeme na věž, nebo ne. Vstup stojí v přepočtu cca 300kč, uvažujeme tedy jestli není jít lepší během dne.
Procházíme se po vršku s tím, že si to to mezitím rozmyslíme.
Všude okolo je hromada Korejců, sedících, stojících, povídajících, fotících, pózujících a selfíčkujících.
Dobře, tak my si tu fotku taky uděláme. Oslovuji 2 random a prosím je o fotku.
Pěkná fotka co?
Měli z nás legraci, tak tak jsme jim vysvětlili že toto je samozřejmě naproto běžná typická póza pro evropany.Pak to zkusili dokonce i s námi.
Prý to budou trénovat a až přijedou do evropy, tak nebudou pozadu.
Ten Jirka je ale troll viďte? Přehání a neustále si dělá legraci ze čtenáře….
Nene, bohužel, tento příběh je….pravda!😜😆
Vracíme se k věži a zjišťujeme, že je již zavřená. No neva, tak příště.
Den druhý
Druhý den se s Paulusem odělujeme. Paulus vyráží brzy ráno na horu Bukhansan, zatímco já jsem předeslal, že už se fakt potřebuji vyspat, protože poslední týden jsem brutálně přehnal se všemi aktivitami. A to i na moje standarty bohužel.
Ve společné kuchyňce si dělám snídani a setkávám se s “ Vietnamským doktorandským studentem. Je tu ubytovaný dlouhodobě.
Následuje delší rozhovor o všem možném, kde se mimo jiné dozvídám celkem dobré tipy, kam bych se mohl podívat. Mezi nimi i doporučení na pár míst přímo v okolí, kam jsem původně jít neplánoval.
Vyrážím tedy na průzkum. Nic extra světoborného z fotografického hlediska jsem neobjevil, zato narážím na tento spot (pozn. red: vhodné místo pro parkour):
Láká mě to, ale dnes se na skoky necítím, nálada je někde jinde. Možná zítra. Pokračuji dál autobusem do chrámového komplexu s přilehlým parkem. První koplex dobrý. U druhého je fronta jak na banány.
zobraz video fronty na banány!
Po návštěvě parku si dávám zmrzlinu v „baskin and robbins“.
Vypadá pěkně viďte?
Bohužel jen vypadá. Je v Korejském chuťovém standartu. Příště si asi koupím kilo cukru a smetanu k tomu. Cenově to možná vyjde lépe. Byla opravdu neuvěřitelně přeslazená.
Následuje přesun k Lotte Tower (zmíňeno v popříjezdové kapitole: Seoul), kde se setkávám s Paulusem a jdeme se projít do vyhlášeného parku.
Velice rychle se mi vybavil úryvek z povídek Šimka a Grossmana:
A na Václaváku už jsi byl?
Tak to máš stejný, akorát se míň mačkáš.
V tomto případě to ovšem ten Václavák daleko předčilo, jak můžete vidět níže.
Park pěkný, ale koncentrace 8 lidí na metr čtvereční je na mě asi už trochu moc.
Přesouváme se tedy do Gangnamu.
Gangnamu? Počkat?! To jsem někde slyšel!
Ano, je to tak! Právě se vaší hlavě pravděpodobně odehrává fleshback do roku 2012. Btw. už jsem sem i dříve poslal několik referencí v dřívějších příspěvcích. Do komentáře můžete nechat vzkaz jestli jste si všimli.
zobraz referenci Gangnamu!
Centrum gangnamu je převážně s mrakodrapy. Chytám poslední paprsky slunce mezi mrakodrapy a pak jdeme s Pauliusem na Kimbab.
Po večeři procházíme již noční gangnam a já zkouším pár timelapsů.
zobraz video Timelapsu!
Zkoumáme okolí a objevujeme tento obchod se sladkostmi.
Děti by asi byli z takového obchodu nadšení viďte.
zobraz video!
No, tedy… dospělí asi taky. Docela zajímavé kombo produktového zaměření.
Jedna věc je však velmi podstatná. V koreji jsou gumídci poměrně drahý. Malý balíček bonbónů je téměř vždy za 2000 wonů. Zde však prodávají balík za 1000 wonů a to navíc s akcí 1+1. A navíc ten balík střední velikosti. Tedy 150g za 500 wonů.
Nikdy by mě nenapadlo, že pujdu do krámu a odnesu si odtamtud 12 balíků bonbónů, ale tak všechno musí být jednou poprvé.
Následuje přesun do Itaewonu. To je čvrť nočních klubů a zahraničních lidí. Paulius se tam chtěl podívat, jak vypadá pořádný noční život. Já jsem rovnou předeslal, že do párty klubu určitě nepůjdu, že bych toho musel vypít hrozně moc, aby mi to nepřipadalo absurdní a cítil alespoň trochu né nekomfortně. Ale z hlediska reportážní fotografie jsou tyhle končiny celkem zajímavé.
Paulius si kupuje 2 láhve soju s tím že to má vlastě podobně, a že jsou takzvaně „pro průchod“.
Třetí den
S Pauliusem máme snídani na střeše.
zobraz video snídaně na střeše!
Dnes mám nezkrotnou touhu se jít hýbat. Rozdělujeme se tedy, Paulius jde prozkoumat chrámy a já jdu na předchozí spot, který jsem objevil předchozí den.
V půlce tréninku za mnou přichází mladý korejec. Je to sympaťák, přišel se mně zeptat odkud jsem, jak dlouho dělám parkour atd. Mimo běžné věci, mě i požádal zda mu poradím s technikou muscle-upu. Už je asi pátý, evidentně je to tu dost cool .:D
Po chvíli mě zve na oběd až dotrénuji. Vrací se zpět do knihovny a za hodinu se setkáváme znovu jdeme na Korejskou polévku. Slepičí vývar.
Fakt jsem si to užil, je moc fajn. Měl jsem super dopo/odpoledne.
Tohle je přesně ten důvod, proč kolikrát rád cestuji sám. Nejste na nikoho vázáni, můžete si dovolit nechat události plynout a nikdy nevíte co den přinese a koho (nového) potkáte.
Takový postřeh pro zasmání. Takhle vypadala koupelna v té restauraci. Na co odpad když máte podlahu že jo.
zobraz video koupelny!
Beru věci a vyrážím do čtvrti Yeouido. Je tam velký park a kolem mrakodrapy.
Trochu si připadám jak v central parku v New Yorku.
Tedy alepoň podle fotek, nikdy jsem tam nebyl. Tedy zatím.
Ten je však pravděpodobně ještě mnohem větší.
