Předodlet
Opravdu bych nikdy předtím neřekl, že může být tolik věcí co je potřeba zařídit, když chce člověk odletět takhle na pět měsíců pryč.
Sehnat víza, mezinárodní řidičák, platební karty, simku, letenky, zapsat předměty, zajít k zubaři, 3x na chirurgii, dokázat že nemám tuberu, zajít na centrum cestovní medicíny a zpětně dovyřešit všechny možné dokumenty kvůli daňovému přiznání a ještě hromady, hromady, dalších věcí…
Pak tu jsou navíc samozřejmě srandy, které vznikli kvůli covidu, což je kapitola sama pro sebe. Nebo spíš bych měl napsat „hysterii covidu“, v případě Korei. Kdy jsou zavedená pravidla nesmyslná a způsob jejich dodržování je ještě absurdnější jak se dozvíte později.
Každopádně mě čeká týden v karanténě.
Zároveň jsem ještě dodělával přitom zkoušky, takže situace opravdu není ideální. Ale nakonec se mě jentaktak povedlo víceméně všechny vyloženě nezbytné věci vyřešit. Mám ale celkem štěstí, v Korei totiž evidentně neuznávají GDPR, takže díky „transparentnosti“ formulářů se moje jméno dostalo někam do éteru. Kontaktovala mě Terka z Brna, která se společně s dalšími čtyřmi lidmi chystá na stejnou Univerzitu. Je super že mám s kým věci konzultovat.