Stěhování národů
Následující den se vydáváme do Deagu, kde máme Univerzitu. Předtím je však potřeba si udělat antigen. Nejsem však v tom sám, Lea test taky potřebuje. Na odběrovém místě však zjišťujeme, že posílají jen sms, zatímco škola po nás chce vyloženě orazítkovaný dokument. Vracíme se tedy na hotely s tím že to zařídíme v Daegu. Dobaluji věci, marně se přes internet snažím koupit lístky na vlak. Nefunguje, raději tedy koupím na nádraží. Autobus jede nakonec jinou trasou než jsem očekával a na nádraží dorážím mnohem později a mám jen 10minut. V okýnku kupuji lístky. Marně hledám číslo nástupiště. Dokonce i snáším všech svých 45kg zavazadel po nefunkčních eskalátorech na špatné nástupiště a pak zase zpět nahoru. Náhodný Korejec mi pomáhá páruje informace ze lístku a informační tabule a posílá mě na správné nástupiště. Je to na sekundy. Mám však štěstí že můj vagon je přesně u eskalátorů. Těsně za mnou se zavírají dveře a vlak se rozjíždí.
Na nádraží se setkávám se svými spolucestovníky a hledáme bankomat abychom zde vybrali velký milióny. Pomohl nám s tím i jeden místní student. Byl z nás hrozně nervózní, že anglicky prý moc neumí, ale přitom byl na předních příčkách, ve srovnání co jsme zatím viděli.
Automat mi sežral kartu, jinak se nic zvláštního nestalo. Zachránila nás však paní co někam zatelefonovala.
Po příjezdu ke kolejím se setkáváme s buddyjemy a následuje registrační proces.
Rychle rozpoznávám že anglicky moc neumí, přepínám tedy rovnou do simple English módu a psychicky se připravuji na to jak budu vysvětlovat, že nemám test na koronu a kam si teď budu muset dojít na antigen.
Korejec: „Papers!“
Já: „Which papers?“
Korejec: „All papers!“
Vyndavám složky s dokumenty, kde je i mimo jiné týden starý PCR certifikát ještě z Česka.
Korejec ho vidí, nadšeně si ho bere ještě společně s očkovacím certifikátem, je spoko a chce po mě další dokumenty. Stejně tak je spoko i s testem u kterého jsme nevěděl jestli budou uznávat, protože kromě něho existují další 2 varianty. Dává mi na podepsání dva formuláře s absurdně nesmyslnými kolejními pravidly, bere si 10 000 wonů a posílá mě do vedlejší místnosti pro klíče.
Korona test se tedy opravdu nakonec vyřešil sám, a Lea to měla úplně stejně.
Kolej je nakonec překvapivě celkem pěkná! Jsme po dvou, máme vlastní záchod a koupelnu, vlastní pracovní stůl, poličky, skříň, šuplíky pod postelí. Takže já jsem naprosto spoko. Nejsou zde ale peřiny a našlo by se pár příležitostí k vylepšení.
Po lehkém zabydlení vyrážíme s mojí buddy a Filipem na procházku po kampusu. Buddy je hrozně super, ukázala nám všechno možné, pomohla s instalací potřebných appek do mobilu a ukázala konkrétní místnosti a budovy kde budu mít předměty.
A kampus je naprosto neskutečnej! Je to neuvěřitelně obrovský areál, ve kterém je snad úplně všechno, ohromné množství budov od jednotlivých fakult, koleje, kafeterie/menzy, obchody, pobočky bank, sportoviště, tenisové kurty, běžecký ovál, plavecký bazén, fitko, park, nebo i dokonce malá školní nemocnice.
Předměty
Zdejší škola má bohužel nastavená absurdní vnitřní pravidla, pokud jste magisterský student. Můžete si totiž potom zapsat maximálně 10 korejských kreditů. Tedy jenom 3 předměty. A pokud chce nějaké další (jakože fakt chce, ba spíš musíte), tak si to musíte domluvit neofiko mimo systém. Proto jsem také ještě před odletem obepsal asi 10 profesorů, jestli bych k nim nemohl chodit na předmět. Z toho se mi vrátili zpět asi 4 maily, prý že ne. První dny školy bylo tedy nutné profesory osobně oběhat a domluvit se s nimi.
To už ale celkem šlo, a nakonec jsem přeházel rozvrh více než jsem si původně myslel. Objevila se totiž i poměrně zásadní skutečnost ohledně parametrů jednotlivých předmětů. Všechny předměty se totiž dělí do dvou skupin: „English“ a „English + Korean“. Z naší jak to funguje na naší škole jsem tedy logicky předpokládal, že předměty „English + Korean“ jsou učeny v korejštině pokud se tam nenachází zahraniční studenti. Ale s jejich přítomností jsou přepínáni do Angličtiny.
Ukázalo se však, že v praxi „English + Korean“ = „Korean“, a že to je i pravděpodobně ten důvod, proč mě velké množství profesorů na emaily vůbec neodpovědělo.
Na druhou stranu ale musím vyzdvihnout a velmi ocenit přístup profesora na „SW convergenge and communications“, který se po zjištění, že má v hodině 6 zahraničních studentů, rozhodl schéma předmětu upravit, Korejštinu s Ajinou střídá a rozdělil nás po skupinkách, aby nám to mohli místní dopřeložit.
Explorovaní Daegu
Večer jsem si vzal sportovní, nahodil jsem parkour explore mód a šel jsem objevovat vhodná strukturální zvlnění objektů v kampusu. Překvapivě jsem objevil spotů celkem opravdu hodně. Tedy ano, musím přiznat, naprostá většina byli spíše malé spoty, ale i tak se dalo na nich celkem vyřádit. Nejdéle jsem vydržel přímo zadního vstupu na koleje.
Po tom co padla tma, tak jsem se vydal zkoumat dál a objevil jsem i jeden poměrně větší spot u sportovišť tak jsem na něj zvědavý, co všechno v sobě skrývá. V následujích dnech ho zajdu někdy vyzkoušet. Dále jsem se proplétal uličkami, přičemž jsem narazil na místní se kterými jsem se celkem skámošil. O tom však odstaveček příště….