Nedělení výlet po Daegu
Jojo, Jirkovy to prostě nedá a foťák má k sobě téměř přirostlý. Předchozí dny jsem nabídl Filipovy, že ho můžu vyfotit. Filip se toho chytá hned ráno jdeme všichni společně i s Arnoldsem k ověřené aleji.
Děláme pár fotek. Filip je však před foťákem příliš kontrolovaný.
Takhle ale já nepracuji, já se snažím zachytit přirozenost a tu v póze nechytíte.
Po chvíli se ukazuje že vzít si Arnoldse na pomoc byl vskutku mimořádně geniální tah!
Dávám mu bojový úkol: Stát se „distractorem“!
Což plní opravdu na jedničku. Plně projevuje svůj potenciál, vyvádí Filipa z míry neuvěřitelně elegantními způsoby, přičemž si pořád zachovává svojí důstojnost.
Kromě inženýrství v oblastní kanalizací a vzduchotechniky se totiž o víkendech proměňuje na profesionálního Lotyšského animátora, takže jsem zvolit lépe nemohl.
Nakonec dokonce přichází s nápadem jak vylepšit dynamiku fotografie. Mizí a po chvíli se vrací s hromadou sakurových lístků, kterou po návratu ze zálohy bez varování zasypává Filipa.
Vzhledem k velkému úspěchu si poté role obracejí, a Filip se stává lístkoházečem.
Prochází kolem nás mladá slečna evropského typu s malou cácorkou. Arnolds detekovává svůj rodný jazyk a dává se s ní do řeči. Chvíli s ní klábosí a pak jí přivádí doprostřed silnice.
Discoverování východního říčního toku
Po obědě si balím věci do svého obřího batůžku od CabinZero a chystám se vyrazit. Arnolds vychází z koupelny a zavírá za sebou dveře.
Po chvíli zjišťujeme, že je asi zavřel na delší dobu neurčitou.
Evidentně zaskočil zamykací mechanismus(jiný než na který jsme zvyklí v čechách) a dveře se zablokovali.
Chvíli se s Arnoldsem pokoušíme s dveřmi něco udělat. Nemáme však u sebe nic co by se dalo využít, pokusy tedy končí bez úspěchu.
Arnolds má trochu obavy aby jsme to nerozbili ještě víc než to je, tak jdeme poprosit na vrátnici, jestli by nám s tím někdo nepomohl.
Údržbář v neděli „obsojo“, takže se tam musíme stavit zítra.
Vyrážím na prochajdu řece nedaleko od kampusu. Nejdu naslepo, mám tip. Ve čtvrtek nás totiž centrálně nabrali do autobusu a dovezli na imigrační úřad na kraji Daegu. Při jízdě jsme přejížděli most, přes řeku, kde jsem si všiml parku na „náplavce“ a Korejského chrámu. Procházím tedy skrz další aleje a mám zamířeno do končin které jsem si předtím označil v mapách.
Kromě sakur začínají kvést i tyto „keřostromky“.
Zde je taková fotografická vsuvka. Když jsem lva fotil, tak jsem byl uchvácen především světlem. Je to totiž ideální příklad fotografie, která bude vypadat fakt dobře v černobíle variantě. Silné, vcelku pořád ještě tvrdé, boční světlo dopadající na vrásčitou sochu lva, které naplno odhaluje jeho strukturu. Dojem navíc umocňují tvrdé žulové schody s podstavcem a terasou.
Procházím kolem chrámu, který jsem tehdy zahlédl z mostu. Stmívá se a já to beru cestou zpět po místní „náplavce“. V zelené části pod chrámem je v trávě dokonce zakolíkováno několik stanů.
Už je tma, moje cesta je dále směrem podle břehu, ale moji pozornost upoutává tento most a musím se tam jít podívat. Ty vodící linie mě na něm hrozně baví.
Pokračuji dál. Jdu na kraj cesty abych nepřekážel, sundavám svůj megabatoh a schovávám foťák, protože už mi začíná být zima a chytám se zpět na dorm. V tom za sebou však slyším hlas. Korejskou angličtinu. Mluví na mě.
Viděl mě, jak jsem před chvílí fotil skupiny Korejců pod lampou se sakurami.
Je taky hobby fotograf, tak se dáváme do řeči.
Probíráme všechno možné, je celkem sranda. Nakonec s ním pokračuji dále podle břehu a foťák vracím zpět do hry.
Procházíme skrz tento stylový most pro pěší na druhou stranu řeky. Je tam totiž další nasvícená alej stromů a prý je to fakt pěkné. Uprostřed mostu je kavárna s restaurací. Což je fakt hustý, to se jen tak nevidí.
Můj nový kámoš 박 태건 je o 2 roky starší než já. Jeho job je asistent profesora na jedné místní collage v oboru mechanical engineering. Učí mě nová korejská slova a fráze. Třeba 예쁘다 „Jeppda“. To prý řeknete holce, když je hezká. Po chvíli zkoušení správné výslovnosti povídám „let`s try it!“ a se slovy „예쁘다“ se otáčím za první Korejkou.
Můj nový kámoš mě rychle bere pod ramenem a táhne mě odtamtud. Tohle nečekal, neví co má dělat. Směje se, ale zároveň se v něm perou Korejské pudy a snaží se mě vysvětlit, že tohle tu prý v Koreji dělat nemůžu.
Já se mezitím děsně bavím jak je nervózní.
Pokračujeme dále a rozebíráme všelijaké mezikulturní zajímavosti.
Přecházíme další most na druhou stranu. Má tam na parkovišti auto, tak mě nabízí že mě hodí ke škole. Takže naprostej luxus.
Fakt mě tohle náhodné setkání udělalo radost. Je fakt neuvěřitelný jak je každý den něčím nový a člověk nikdy neví koho další potká.
Hodil mě přímo k North-gate, kde se jdu pro véču do „Mum´s touch“. To je tady místní síť fastfoodů, které tedy mě osobně jsou sympatičtější než mekáč a KFC. Možná proto, že jejich hranolky je asi nejbližší obecně koupitelná věc podobající se bramborám. Ale název mají pěkný viďte? 😆
Beru si véču domů. Mám konečně něco bramborovitého takže jsem s tím celkem spoko. Jsem celý upatlaný a zjišťuji že musím projít celým dormem abych si umyl ruce. Taky mi i dochází že se budu moci osprchovat až nám někdo odzamkne ty dveře do koupelny.