Infiltrace do místních kruhů
Minulý týden jsem si tu udělal kámoše, když jsme se dvěma místními zakecal workoutovém hřišti. Ujal jsem totiž role instruktora a vysvětlil jim jak na techniku muscle-up. Nebo spíše bych měl napsat gymnastické sklopky. Pak jsme si povídali ještě dobrou hodinu a dokonce mě doprovodili na kolej. Jeden z nich ale leze, což je teda fakt super náhoda. Myslel jsem si že budu muset složitě googlit kam můžu zajít na boulder abych z toho nevypadl, a ono to přišlo úplně samo. Takže mě vezmou s sebou.
Bylo to super, boulder nebyl stavěn moc do výšky, ale i tak se na něm dalo vyřádit pořádně. Dokonce je i hned vedle kampusu a ze prosklené stěny je vidět přímo na hlavní bránu školy a central park.
Pak jsme šli všichni společně na véču. Vzali mě do místní Čínské restaurace kam rádi chodí.
Místní Lidlové
Objevuji místní markety, a můj bojový úkol je sehnat chleba a plato toaleťáků co jsem viděl u spolucestovníků, protože by to mělo být naprosto nesrovnatelně levnější než to co je v obchůdku pod kolejemi. Btw. Sehnat chleba je tu fakt hodně velký challenge. Něco o tom trochu vypovídá trochu konverzace s čechem kterého jsem potkal na nedělním výletě jak jsem psal v předchozím příspěvku.
Říkal ať se klidně ptám na rady, tipy, bo tu žije dlouhodoběji, tak rád poradí. Moje první otázka byla právě kde sehnat chleba. Začal se samozřejmě nahned hrozně smát. Né ale proto, že by mu ta otázka připadala vtipná, nýbrchť přesně proto, že měl naprosto stejné smýšlení a byla to ta nejvíc trefná otázka co jsem mohl říct. Vzápětí vytáhl z batohu kousek chleba a dal mi ochutnat. Jeho vlastního chleba, pořídil si totiž kvůli tomu domácí pekárnu. Takže toto asi vypovídá naprosto nejvíce o tom jak „dostupné“ je zde pečivo evropského typu a o tom jak strašně důležitá a vlastně samozřejmá je to pro nás evropany věc aniž bychom si to uvědomovali.
Dobře tedy, zpět k meritu věci. Do E-martu jsem ale domácí pekárnu koupit kupodivu nešel. Samozřejmě jenom proto, že pravděpodobně bych ji nenacpal zpět do letadla a musel bych ji tu nechat. Musel jsem se tedy spokojit s poměrně předraženým pečivem, které ale celkem obstojně připomínalo to naše.
Krom toho jsem ovšem narazil na tento skvost.
Že by místní Korejská mňamka? Jakýsi zákusek? Připomíná mi to takové ty sladké věci z poutě. Že by marcipán možná? Nebo ještě něco jiného? Svojí zvědavosti nedokáži vzdorovat, jdu si to koupit! Popis chutě vezmu jaksi obšírněji. Představme si na chvíli, že jsem se po studiích rozhodl stát distributorem a začnu vyvážet korejské produkty do Česka. Bude tedy určitě potřeba přijít s nějakým vystihujícím genitálním názvem! Vůbec nad tím přemýšlet nemusím a vypálím ho rovnou z fleku! Jmenovalo by se to:
Rýžová pochoutka!
Nevím jestli jste téhož názoru, já jsem však nabyl dojmu, že jakmile je něco pojmenováno jako „pochoutka“ tak se můžete klíďo vsadit, že to bude pěkně hnusný.
Jestli se tu mezi vámi čtenáři najde hloubavý myslitel, který kromě nekonečností vesmíru a přemýšlí i nad tím co by se asi stalo, kdybyste: rozemleli rýži, obarvili ji podle barvy duhy a pak jí slisovali k sobě, rád mu udělám radost přivezu mu v červenci odpověď. Stačí mi jen napsat na messenger nebo instagram.😉😄