Cz-Men: Kolejní vzdor
V tomto příspěvku se budu věnovat obecně rebelství a systémovému vzdoru. Kdo mě zná, tak musel vědět, že dřív nebo později o tomhle budu muset napsat celou kapitolu. Přeci jen, jsem v Koreji, v zemi pravidel. O tom jak se dělá rebelství v karanténě a o tom jak jsme se s Arnoldsem magicky dostali na heliport mrakodrapu, to sem teď tahat nebudu, k tomu jsou jiné kapitoly.
Dnes se podíváme pod pokličku kolejního ubytování!
Nejprve však nastíním nějaká ty kolejní pravidla. Nic neobvyklého, normální pochopitelné požadavky jako:
oddělené výtahy(kluci/holky navzdory jsou ve stejné budově), večerka pro undergraduate studenty, striktní zákaz používání a vlastnění rychlovarných konvic, zákaz navštěvování cizích pokojů, zákaz polibků před kafeterií, zákaz přespávání mimo budovu pokud to předem nenahlásíte, zákaz „zbytečně“ cestovat abyste neroznášeli kovida, zákaz alkoholu v budově, zákaz být na patře pro holky, zákaz hazardu, pouštění cizích lidí a samozřejmě příkaz nošení roušek po cele budově.
Moje první potyčka se zákonem adorátorů Kimči se odehrála právě v kafeterii. Přicházím s Arnoldsem a mašiny na rozpoznávání biometrických údajů „kupodivu“ zase nefungují. Paní v zeleném pláštíku si všímá že na nás mašina křičí, svítí červeně a „ochotně nám spěchá na pomoc.“ Bere nás bokem, kde do papíru máme zapsat svoje údaje a pak nás posílá pro jídlo. Vzhledem k tomu že nade mnou je napsáno dalších minimálně dalších 40 zahraničních studentů, mi dochází co asi může důvodem k její „přednasranosti“.
S Arnoldsem si bereme jídlo a jdeme si sednout do zadních částí….Neměli totiž dost přenosných desek a díky tomu je vzadu ještě dost stolů, kde se dá sedět a normálně se bavit s kamarády. Ha, jsme na ně vyzráli. S Arnoldsem máme akorát veselou debatu a horlivě se o něčem bavíme. U okolních stolů sedí několik dalších zahraničních studentů podobně naladěni. V tom však přispěchá paní v zeleném pláštíku, horlivě přesouvá desky z ostatních stolů a cpe je mezi studenty jako největší spasitel, aby nás všechny zachránila před kovidem.
Situace jak z grotesky. S Arnoldsem z toho máme celkem srandu, protože je to fakt neskutečně absurdní. Arnolds ji říká, že jsme z jednoho pokoje že to neni potřeba. Paní je však nekompromisní. Rozkaz zněl jasně, covid nesmí projít za žádnou cenu.
Smějeme a dusíme se, aby to nebylo příliš nahlas. Pak se vykláníme do strany, abychom si to dopověděli…
A jéje, všimla si nás… otáčí se, vrací, a tváří se jako kdybych ji právě řekl co si o tom obědu myslím…
Zobrazit autentické video!
…. I taková vložka na zamyšlení… pokud by k vám někde před třemi lety přišel při obědě a bez okolků mezi vás vrazil desku, tak si asi řeknete že se zbláznil, a že je to brutálně drzý a neslušný….Nojo ,teď je to však obráceně….
If you break the rules, get out!!
Doslovný přepis jejích slov.
Chvíli se přemáháme, a když už je dál, stejně přijde výbuch smíchu. Tentokrát však koukám upřeně do talíře a dělám, že tam nejsem.
Arnolds k tomu ještě přidá svojí poznámkou.
Žádné důsledky to však nemělo. Jak by taky mohlo, když jim neřeknete svoje student id. nemají šajna kdo jste.😉
Nejsem jediný
Tento odstaveček je věnován Leoně a Terezii, které šlechetně obětovali svoje kolejní body a našli hraniční míru velikosti průseru, aby tuto informaci předali budoucím generacím….
Jednoho krásného rána se dozvídám, že se moji čeští kámoši možná dostali do nepříjemností. V noci seděli v přízemí se stolky a debatovali ještě s několika zahraničními studenty a Korejci. Na stole jim však ležela láhev soju. V 4:50 byli však objeveni Korejskou studentkou s učebnicemi, která se jich dotázala na jejich student id.
Následující den se dozvěděli, že je napráskala na nějakých stránkách a že mají jít večer do jakéhosi officu. Přeji jim tedy hodně štěstí a doufám že to tak horký nebude.
Tentýž den je náhodou potkávám večer. Dostali 27 penalty bodů! Pro představu, za 14 bodů je vyhazov z Dormu.
Nechápu jak na to Korejci přišli. Holky mi to tedy objasňují: Bodu za soju na stole, body za rušení nočního klidu (budova je ultra izolovaná, neslyším ani sousední pokoj, natož někoho v přízemí), body za to že jeden z Korejců je psaný v jiné koleji, body za to že druhý Korejec není v Koleji psaný vůbec a navíc body za „hazardní hry“. Hráli totiž pexeso.
Obratem tedy nabízím, že jím půjčím stan.
Naštěstí stan nebyl potřeba. Nějakým způsobem je nakonec společně s Korejci uprosili a místo vyhazovu z Dormu, musí vyčistit několik lednic.
Btw. fakt by mě zajímalo, co dělá undergradueate Korejská studentka v basementu, když je ještě pod zákonem večerky, ale dobře…
Tak dlouho se chodí pro kapsle až….
Ačkoliv jsem hrdým majitelem pracího prášku, nejsem si jistý jestli jsem si vybral dobře.
Po několika praní mám pocit že je moje oblečení výrazněji opranější, než bylo předtím. Možná je to jen, subjektivní pocit, možná jsem tam toho prášku nacpal hodně, a možná, že ten prášek co jsem za výhodnou cenu koupil, je opravdu agresivnější.
U strýčka googla se dozvídám, že prý tekutý prací prášek je obecně jemnější k oblečení, a ptám se tedy po okolí, že bych možná nějaký odkoupil.
Terka s Leou jdou akorát dnes na nákup a mají v plánu koupit kapsle.
Po jejich návratu s Anoldsem bereme oblečení a jdeme si odkoupit 4 kapsle do šestého(holčičího) patra.
Opouštíme schodiště v šestém patře a hned u dveří potkávám Noemi.
Byla teď na víkend také v Seoulu, ještě se dvěma kamarádkami.
S Pauliusem jsme je totiž potkali na nádraží. Prohazujeme tedy pár slov a navzájem se ptáme a sdělujeme zážitky, kde jsme byli, co jsme navštívili.
Arnolds mezitím zůstává u dveří na schodiště. Je trochu nesmělý.
Arnolds: „Jirka? Is it legal? To be here?“
Já: „No, it`s not, it is ilegal.“
…suveréně odpovídám a dál pokračuji v hovoru s Noemi
Po chvíli hovoru si všímám že z poza horu na nás civí nějaká Korejka. Dělám si z toho legraci, že za to může Noemi, protože tu rebelí tím, že na sobě nemá roušku.
Hovor pokračuje….
Z výtahu vychází mladý Korejec. No výborně! Jsem rád že tu alespoň nejsem sám tohoto pohlaví na tomhle patře! Ti Korejci nakonec nejsou zas tak úzkoprsý! Koukám na Korejce a chci nahlas sdělit dojmy:
Já: „I am glad, that…“
Korejec: „I am Dormitory manager, show me your student id!“
😬
….Aneb jakou nejhorší větu vám může říct Korejec….